2017

Na poslední letošní výpravě to bylo super. Cestovali jsme vlakem do Jablonného, pak autobusem do Petrovic a odtud už potmě s baterkama pěšky lesem k chatě Seleška. V lese se normálně nebojím, ale začly to holky, že je někde v houští určitě schovaný vlk nebo tak něco. Neříkal jsem nic, ale byl jsem rád, když jsme došli k naší chalupě. Spali jsme ve velké místnosti, všechny děti dohromady, já vedle Matěje a Matouše.

Tahle výprava se mi strašně moc líbila! V pátek jsme vyrazili vlakem do Petrovic, nebo jak se to tam jmenovalo. Odtamtud jsme jeli autobusem až k nějakýmu lesu a tam jsme potom šli pěšky dva a půl kilometru. A potmě! S baterkama. Šlo se mi špatně, protože mi ostatní nahnali strach všema těma vlkama a prasatama, o kterých mluvili. A držel jsem Renatě mobil a šli jsme podle mě, protože jsem měl mapu. Podle ní jsme došli až na chalupu Selešku a viděli jsme tam svítit nějaké malé oči, a báli jsme se, aby to nebyl vlčák, ale byla to Matylda – to je Zdendy pejsek. Večer jsem si dal svůj hambáč a pak jsme hráli Bang a šli spát.

V sobotu 9. prosince 2017 proběhne už pátý ročník Dobročinné topinky. Akce, kdy ve spolupráci s Dakotama vytáhneme a pořádně rozpálíme táborová kamna, na kterých budeme smažit ty nejlepší topinky v okolí. Jak víme, že jsou nejlepší? Mají totiž hned několik NEJ!
- Jsou to ty nejvoňavější topinky, jaké jste kdy měli
- Jsou nejlevnější nebo naopak nejdražší topinky, jaké kdy ochutnáte
- A hlavně při pomlaskávání si nad topinkou vás hřeje ten nejvíc nejkrásnější pocit na světě a to že, jste pomohli hodně dobré věci!

V pátek jsme cestovali vlakem do Rynoltic. Z nádraží jsme pak došli do Horního Sedla. Je to malá vesnička s kapličkou a jsou v ní pojmenované i ulice, my bydleli v ulici Horolezecká, v okolí byla ještě Skalní a Rynoltická ulice. Chalupa byla útulná, zvenku vypadala rozestavěně, byl v ní i krb. Odpoledne jsme prozkoumali okolí, bylo tam hodně skal a objevili jsme 2 vojenské bunkry. Večer jsme hráli různé hry, třeba BANG, hodně se mi líbilo Dračí doupě.

Začalo to tím, že nás rodiče dovezli na vlakové nádraží. Odnesli jsme batohy Zdendovi do auzta a šli jsme na vlak. Ve vlaku jsem snědl řízky s chlebem a seděl jsem na dvousedačce s Mikešem a Vojtou Buzkem. Za náma seděla Tonča, Vojta a Anežka a po jejich pravé straně seděl Štěpán s mýma kamarádama z juda. Když jsme dojeli na nádraží v Rynolticích, tak jsme šli 4km na chatku. Vešli jsme do lesa a Róza zapíchla tenký klacek do kaluže a spadla do ní. Pak jí Renata půjčila svoji mikinu a šli jsme dál. Když jsme byli 2km od chatky, Zdenda vzal prcky a odvezl je na chatu, my ostatní jsme šli pěšky. Když jsme došli na chtaku, vzali jsme si věci a šli nahoru si vybrat postele. Ležel jsem vedle Štěpána a Matouše. Pak jsme šli dolů hrát hry, hlavně Bang, už vím, co bych chtěl...

Jeli jsme vláčkem do Sedla. Horní Sedlo. A pak jsme šli a šli jsme všude. A pak tam byl Zdenda autem a tak nás svezl. A už jsme byli na chalupě. Pak jsme se tam vyslíkali. Pak jsme šli nahoru a vybrali jsme si postele. Měla jsem postel vzadu, vedle Anežky. Vedle Anežky Vojta, pak Bertík. A pak přišli ostatní a hráli jsme si. Pak jsme šli ven. Do lesa. A tam jsme našli bunkry. Ty dřevěný, tam někdo může i bydlet. Šli jsme do dvou. Tam jsme si jenom prohlíželi. Měli jsme baterky. Tak jsme si zahráli hry a pak jsme šli zpátky. Pak byla večeře. Papala jsem ty řízky. Byly dobrý. A s chlebem!

Spali jsme ve staré chaloupce. Kluci byli úplně na hoře a holky spaly tak akorát. Jindra se Štěpánkou spali na chodbě. Jídlo vařila Verča a někdy jí pomohl Roman. Úplně poslední den vedle chalupy spadnul strom. 

Ahoj, moc jsem se těšila na podzimní výpravu, ale netušila jsem, že jedeme autobusem. První jízda busem a málem jsme s Miškou zvracely. Jindra a Štěpka nám museli dát pro jistotu pytlíky,a by nám nebylo tak zle, tak jsme s Malinou, Dášou, Jndrou, Štěpkou a Míšou hráli slovní fotbal.  Druhá jízda busem už byla super, protože nám Renča řekla ať si sedneme dopředu. Na třetí zastávce jsme čekali a aby jsme to čekání zkrátili tak jsem vytáhla bonbonovou čokoládu. Šája sýr a kočičí jazýčky, s Míšou jsme si říkaly, jestli nám zase nebude špatně, ale přesto jsme to jedly a snědly :) 

 Libilo se mi tam spát, protože tam měli příjemný postele. Hrálí jsme skvělé hry, ale nejvíc se mi líbilo hledat Malinu a pak take BENG, ale BANG se to píše a říká se to BENG! Lezli jsme na skáli, ale přijel i táta a pořád nás fotil a to je nuda.

Podzimní prázdniny v Tisé byly prima. Bydleli jsme ve staré chalupě s letopočtem 1861. My kluci jsme spali úplně nahoře na půdě, kde nebyly kamna, ale zima mi nebyla. Vedoucí to měli horší, protože už nebyly postele. Jindra spal na chodbě. Měl s sebou ale kamarádku Štěpánku, Zdeněk říkal, že jim zima nebude, že je hřeje láska.

V chalupě to bylo super. Nemuseli jsme se koupat. To byla paráda, aspoň jsem nemusel hledat ručník, kterej jsem měl až ve spodu baťohu. Já v něm skoro nic nemoh najít, proto mám na sobě taky každou ponožku jinou. Zapomněl jsem, kam mám dávat ty špinavý, takže se mi nějak pomíchaly s těma čistýma, a těch bylo ňák málo… Takže tady mám na sobě jednu z pátku, tu Friday, a ta druhá je Tuesday, to už nevim, ke kterýmu dnu patřila. A ztratil jsem svojí zubní pastu. A jedny špinavý trenky. Nevim, kde ty oboje věci jsou. Pasta někde v prčicích a trencle má asi někdo úplně jinej i s tím igeliťákem.

Ahoj TOMÍCI! Touto cestou vám chceme poděkovat za krásný sobotní den v Městkém parku na akci Běh za novým úsměvem. Bylo zde mnoho zábavy a spousta fajn lidiček. Mě osobně nejvíce zaujalo stanoviště s lakrosem.

Pokud rádi vzpomínáte, potom vězte, že fotky a video z letošního letního táboření na naději jsou konečně ONLINE!

Uffff to byl náročný týden! Nejdřív se nám zatoulaly balíky, ve kterých byly pokladničky, takadla, trička...., potom pršelo a byla zima, ale nakonec jsme si přecijen v pátek udělali radost :-)

A PO SEČTENÍ LETOŠNÍCH POKLADNIČEK HLÁSÍME OPĚT NEUVĚŘITELNÝ ÚSPĚCH - SPOLEČNĚ S DAKOTY JSME ZA TĚCH NĚKOLIK MÁLO DNÍ VYBRALI KRÁSNÝCH 27 580kČ!

Žhavé vyprávění hned cestou z tábora:
"Áďa měl narozky a dostal popcorn, ten byl výbornej. A ještě dort."
"Ondra, jak měl tu vlastní vzduchovku, tak měl i samopal, zatavenej, a já jsem si ho potěžkal. Byl dost těžkej. Ten byl ještě z války. " Já: "A Ondra je kterej?" Juráš: "Ten chlupatej."
"A byli jsme na Naději a já skočil do Naděje. Do tý nejhlubší"
"Proti klíšťatům jsem se stříkal. Jeden den a pak po obědě."
"A víš co? Velká voda nám zaplavila lávky. Lávku na čištění zubů a i pláž."