Podzimní prázdniny v Tisé

  • Napsal: Marek Urban
  • Datum: 02.11.2013

Jelikož jsem v oddíle teprve necelý rok, tak tyto Podzimky byly moje první. Ráno byl sraz na vlakovém nádraží, kde jsem byl raději o pár minut dřív, kdyby náhodou byla nějaká změna. Vše probíhalo podle plánu, ale najednou jsme se dozvěděli, ...

Fotky ZDE

že na trati je výluka. Což pro mě, “velkého milovníka autobusů“, byla docela špatná zpráva. Když jsme po složitém přestupování konečně přijeli do Tisé, kde na nás hned na zastávce čekal Tomek, přišla z davu dobrá zpráva: „Už jen 50 metrů!“. Jenže přišlo velké dilema, zda se jedná jen o Tomkovu zkratku nebo je to opravdu těch 50 metrů. Nakonec si všichni oddychli a jednalo se opravdu jen o kousek cesty do kopce. Když jsme přišli do chalupy, Tomek nás provedl a my jsme si mohli vybalit. S klukama jsme si nakonec vybrali pokoj v podkroví, protože byl jediný v chalupě, co nešel vytopit a to znělo jako pořádná výzva. Když jsme si vybalili, snědli jsme to co jsme dostali z domova a šlo se na výlet. Jelikož se nad celou vesnicí tyčí řada skal, vyrazili jsme právě tam. Počasí nám příliš nepřálo, tudíž nebylo nic vidět, ale alespoň jsme se prošli. Když jsme přišli, měli jsme chvilinku volno, potom jsme se navečeřeli. Když jsme se všichni najedli, tak nás čekala spíš taková myslící „hra“. Šlo o to, že nám Tomek řekl příběh. V tom příběhu byla sporná věc a naším úkolem bylo, rozsoudit to. Tato hra se mi moc líbila a někdy bych si zahrál něco podobného zase. V 22:00 byla večerka a my jsme šli spát.

Druhý den ráno jsme vstali, vyčistili zuby a s Ondrou, Marianem a dalšíma jsme si šli zaběhat. Po nějaké době nás doběhl i Malina. Když jsme doběhli, měli jsme ještě rozcvičku pod vedením Máji. V průběhu rozcvičky přijela ještě paní Suchá s Aničkou a Maruškou, která dovezla různé druhy buchet, které byly ke snídani. Po snídani jsme vyrazili na celodenní výlet. Kam jinám než do skal? Vyšlapali jsme menši kopec směrem nad naší chalupu, až jsme došli k takové dřevěné chatce. Tam nějaká paní prodávala vstupenky na tzv. velký a malý vyhlídkový okruh. Kolem poledního jsme se uvelebili kousek od cesty, kde jsme se nasvačili. Každý měl 3 rohlíky a mohl si vybrat, zda chce šunku anebo sýr. Když to všichni snědli, tak jsme vyrazili zase zpátky na cestu, kde se hrály hry a mířili jsme najít nějaký ten „bódr“. Když jsme přišli na místo, né každý si to chtěl zkusit, ale potom Tomek prohlásil, že kdo to zvládne celé, dostane pytlík bomparů. Nakonec se to povedlo Pinquinovi, Brusce a Verče. Mě skoro taky, ale nakonec jsem to nezvládl. Chtěl jsem to zkusit ještě jednou, ale už nebyl čas a my museli pomalu vyrazit zpátky do chaty. Po cestě se hrály opět nějaké ty hry, jako je třeba schovávaná. Na večeři jsme přišli tak akorát. Potom nás čekal začátek Etapovky. Měli jsme si udělat dvojice a vybrat stavbu, kterou chceme stavět. Já jsem byl s Ondrou a stavěli jsme tepelnou elektrárnu. Šlo o to, že jsme museli vyběhat různé papíry, aby nám tuto hru schválili.

Třetí den jsme si ráno vyčistili zuby a šli jsme se nasnídat. K snídani byly opět buchty. Po snídani jsme měli chvilinku volna. Potom si nás Tomek zavolal a řekl, že dopoledne půjdem stavět stavby, které jsme včera navrhli a potom, že nám je buď zkolaudují nebo ne. Vzali jsme si batohy s plánkem a všichni jsme vyrazili stavět naše budovy. Nakonec se to povedlo zkolaudovat úplně všem a my jsme šli ještě na kraťoučkou procházku. Pak nás čekal oběd a odpoledne to slíbené slaňování. Když jsme se všichni najedli a trochu nám slehlo, vyrazili jsme slaňovat. Tomek našel nějakou vhodnou skálu, pod kterou jsme se usadili a Tomek nám vysvětloval, co k čemu je. Potom jsme si vyzkoušeli kousek vylést, hodně lidem se to moc nedařilo, ale pak přišla Aneta a vylezla skoro celou skálu. Když si to všichni vyzkoušeli , přišlo to na co jsem se nejvíc těšil. Slaňování ! Šel jsem první spolu s Tomášem Duškem. Nahoře nás upevňoval Tomek a dole nás jistil Ondra Suchý. Nahoře strašně foukalo a to mi přidalo na strachu. Naštěstí šel první Tomáš a já si mohl zase urovnat žaludek, který jsem měl až v krku. Tomáš to perfektně slanil a teď přišla řada na mně. Tomek mě připevnil a já šel na věc. Pomalu jsem se přehoupl přes hranu skály a v tu chvíli ze mě ten strach opadl. Pár kroků jsem popošel a pak už jsem se zkoušel odrážet. Ve chvíli kdy jsem dosedl na zem, byl jsem úplně nadšený. Na tento zážitek nikdy nezapomenu. V průběhu slaňování nás opustil Miky s Vojtou. Takhle nás slanila asi půlka a pak se začalo už stmívat. Tak Tomek řekl, že zbytek si slaní, až druhý den. Zachvilinku jsme byli v chalupě, kde na nás čekala večeře. Po večeři nás opustil i Tomek protože brzy ráno musel k doktorovi. Teď nás hlídal Tomáš, Ondra a Vítek. S nimi jsme si zahráli spoustu her a v 10 jsme šli opět spát.

Čtvrtý den ráno, nás čekali na snídani ohromné obložené chleby a v průběhu snídaně přijel ještě Tomek s donutama . Po výtečné snídani jsme vyrazili opět slaňovat. Ti co ještě nebyli, tak slaňovali a zbytek hrál většinou na schovku. Když si všichni vyzkoušeli slanit, tak jsme vyrazili najít ještě něco nového. Asi po 1 km cesty Tomek narazil na zhruba 12m skálu. Potom jsme se rozdělili na skupinky a postupně jsme chodili za Tomkem, abychom si ji vyzkoušeli vylést. Vylést uplně nahoru se podařilo jen málo lidem, mezi které jsem mimochodem patřil! Ano! Musím se pochválit J Zatímco ostatní lezli, tak ti co lést nechtěli. Hráli různé hry. Když si to ti co chtěli vyzkoušeli, vyrazili jsme zpátky do chaty. Jen co jsme přišli, šlo se hned obědvat a hned po obědě se musela uklidit chata a my jsme si museli sbalit. Když bylo vše hotovo, tak už nezbývalo nic, než jít na Autobus, který nás odveze do Děčína. V Děčíně jsme se dozvěděli, že výluka stále trvá a my opět pojedem autobusem. Pan řidič byl z mého pohledu trochu mrzutý a líný, protože místo pozdravu nám udělal kázaní o čistotě v autobuse a protože venku už byla docela zima tak se ani neobtěžoval vylést z autobusu a otevřít nám úložný prostor. Místo toho nám řekl, že všech těch 27 krosen máme vyskládat místo míst pro kočárky. Celou cestu nám krosny padaly, ale dalo se to přežít. V České Lípě na vlakovém nádraží na nás čekal Miky, potom jsme se všichni rozloučili a naši rodiče si nás „rozebrali“ Doufám, že příští podzimky budou taky Super! Jako tento rok.

Jméno:
Název:
Váš text:
Kontrola 3+5=: (výsledek je: 8)

Paráda!
Autor: Tomáš Datum: 04.11.2013
Fíjo, super článek, měl bych se učit na POS, ale tohle mě baví o dost víc. Taky mi to připomnělo, že jsem na skále měl žaludek tak až kde :) Jen víc a víc takových super článků.

Nejbližší akce

Víceboj

  •  

    Podporují nás:


     

     

     

     


    Děkujeme nadačnímu fondu společnosti Veolia, který finančně podpořil naše letošní letní táboření na Naději.

Nejnovější komentáře

  • DRŠMAŠ 2019

    12.01.2019 | Vojťas

    Supr článek, Máťo! Zpáteční cesta stála taky za to. Zvlášť ta hudba, kterou pouštěl strojvůdce za jízdy:-)

  • Seleška

    11.01.2019 | Jura

    Napsala jsi to úžasně.

  • Korálkové činy u Dvořáků

    17.01.2018 | Petr Dvořák

    Dost nepříjemné :D . Takže vlastně taky držíš otužování ;).

  • VÝLET NA TISKÉ SKÁLY

    13.11.2017 | René

    Nejlepší na poslední fotce je ten plakát se mnou při výstupu na Mount Holák :-D Nééé, blábolím, super článek Máťo, Rena

  • Moje 1. výprava s Chippewou

    01.11.2017 | Dáša

    Achjo, to je tak úžasný :D. Hele, ty jsi takovej spisovatel, že to snad ani není možný... Fakt super článek!

  • Moje 1. výprava s Chippewou

    01.11.2017 | Vojta

    Ahoj Máťo, na to se můžeš spolehnout :-)

  • Moje 1. výprava s Chippewou

    01.11.2017 | Matěj

    ahoj Vojto, ten článek byl suprovej. Doufám, že tu hru CLUEDO přineseš i příští výlet!

  • PLESKOTSKÉKLÁNÍ

    04.06.2016 | Malina

    Pěkný článek a ta fotka .... ještě lepší :D

© 2012 - 2019 TOM – CHIPPEWA