SPARTAN RACE

  • Napsal: ZD
  • Datum: 07.10.2016

Bahno, 10km dlouhá trasa, rybník, lana, dřevěné zdi, pytle s pískem, kýble se štěrkem, ostnaté dráty, ručkování a nekonečné angličáky. To vše čekalo na partu z nebojácné CHIPPEWY v nedělním závodě SPARTAN race v Liberci. Zdeněk, Roman a tři děti - Jindra, Pingvín a Mareček dokázali, že rozhodně nejsou z cukru!

Můj první Sprint

V neděli 2. října jsme se vypravili do Liberce, abychom se pokusili zvládnout Spartan race. Cesta vlakem proběhla v pořádku, ale když jsme se chtěli autobusem dopravit do sportovního areálu Vesec, tak půlce naší šestičlenné výpravě ujel autobus doslova přímo před nosem. Tak museli Marek, Pinguin a Áďa jet dalším autobusem. Po chvilce bloudění jsme našli Vesec a na poslední chvíli jsme se registrovali, dostali číslo a počkali, dokud nám nezačne naše vlna. Poté jsme se já, Zdeněk, Marek, Pinguin a Roman vydali na start. V závodě nás potkalo mnoho překážek, ze kterých podle mě byl nejhorší hod oštěpem a všemožné nošení břemen. Párkrát jsme se brodili bahnem, potokem a ručkovali. Nakonec jsme všichni, po zdolání spousty burpees (angličáků) doběhli do cíle. Párkrát jsem myslel, že to vůbec nedoběhnu, ale nevzdal jsem se. Velikou zásluhu na tom má i fanclub, který se skládal z Aničky, Ádi a Ondry. Chtěl bych poděkovat také Romanovi, Pinguinovi a Zdeňkovi za pomoc na trati a za umožnení takového skvělého zážitek. „Kdo nezažil, nepochopí“ Aroo! 

Jindra


 

Ahoj, nedávno jsem zažil zajímavou zkušenost, a rád bych se o ní s vámi podělil.

 

V něděli 2.10.2016 jsme se vydali na Spartan race. Ptáte se kdo? No přeci já, Marek a Zdenda. Také s námi jela naše skvělá morální podpora: Adélka, Ondra a Anička K. Do Liberce jsme se dostali vlakem... A v Liberci nám bohužel ujel autobus, s Ondrou a Aničkou v něm. Takže na místo jsme běželi... Trénink. Rychle jsme se převlékli, a už jsme šli na rozcvičku... tedy, až poté co jsme se navzájem asi 10 minut hledali. Po krátkém rozcvičení, jsme šli na start. Na startu jsme byli optimističtí... Ale to jsme ještě nevěděli, co nás vlastně čeká. Čekal nás "SPRINT 5 km a více + minimálně 20 překážek"... tak je to alespoň psáno na internetových stránkách spartanu. Ovšem, 5 a více kilometrů je vskutku zrádná věta... Prostě a jednoduše, náš SPRINT byl dlouhý 8km a měl 25 překážek... Mezi nimi bylo například plavání skrz řeku... dvakrát... a ano, byla studená, a ano, hodně studená. Dále překážky jako plazení se pod ostnatým drátem skrz bahno do kopce, či několik různě vysokých zdí. Ručkování a spousta angličáků. Nejhorší bylo nošení věcí, tedy pytlů s mokrým pískem a kyblíků se šťěrkem... Všichni jsme úspěšně doběhli do cíle, kde nás čekal banán, sušenka, finisherské tričko a medajle, a pro starší 18+ pivo... nealkoholické... A také "sprchy" - hadice, ze kterých prudce stříkala voda o teplotě tak 10°C. Zmrzli jsme, vzali jsme si věci a pádili jsme domů, plni radosti a spokojenosti... Ale také plni sebekritiky, jelikož už nyní víme, co do jara zlepšit. Stavili jsme se v KFC, a šinuli jsme si to na vlak. Ve vlaku nás Zdenda provokoval horkou vanou, ale nakonec s námi soucítil, a popřál nám dobrou cestu. 

 

Tak či onak, celá neděle byla prošpikována skvělými vzpomínkami, které se s námi fyzicky táhly ještě dva dny.

Pingu


V neděli 2. 10. ráno jsme spolu s Jindrou, Ondrou, Pingvínem, Aničkou a Adélou vyrazili na tréninkový Spartan race. Ten se konal v Liberci v areálu Vesec, kde na nás měl čekat Zdenda a Roman. Když jsme dorazili do Liberce, tak jsme jako praví sportovci posnídali pizzu a pomalinku jsme si kráčeli na Fügnerku. Tam však začali komplikace a zmatek. Jelikož jsem si nepřečetl legendu na jízdním řádu, tak jsem nevěděl, že náš autobus jezdí pouze od srpna do září. Tak jsme rychle našli jiný autobus, který nám však ujel s půlkou naší skupiny. Byli jsme tedy nuceni počkat 10 minut na další. V autobuse nás ještě pán vystrašil, že se registrace uzavírají za 10 minut a tak jsme byli nuceni ze zastávky ještě 1,5 km běžet. Registraci jsme stihli, věci jsme si uložili k Zdendovi do auta a šli jsme čekat na louku před startem. Za pár minut začala rozcvička a tam jsem pochopil, že další 3 hodiny budou docela zajímavé. Po rozcvičce jsme se přesunuli na start a během 5ti minut to vše začalo. Na začátku závodu jsem klukům utekl a vlastně jsem tím uškodil jen sám sobě. V půlce závodu jsem marně vyhlížel cíl a skoro každá silová překážka mě stála 30 angličáků. To jsem ještě nevěděl, že to byla zatím ta jednodušší polovina. Proběhl jsem středem areálu a hned za ním mě chytla křeč do obou lýtek. Lehl jsem si a čekal až to přejde. Po chvilce to přešlo a já mohl pokračovat. Seběhl jsem z kopce dolů a tam na mě čekal krásný černý kýbl bez ucha. Nahrabal jsem si do něj štěrk a dal se do stoupání docela nepříjemného kopce. Po asi 15 metrech jsem byl zastaven a upozorněn že si na rameni nesu dámský kyblík a že bych si ho měl vyměnit. Vrátil jsem se a naplnil jsem tedy onen pánský kyblík. Po splnění této překážky jsem myslel, že nemůže přijít už nic horšího. Po asi 200 metrech ale přišlo, byl to krásný 40 kg pytel písku a kopec dolů s tím že to budu muset zase vrátit zpět nahoru. Poprosil jsem nejbližšího člověka, aby mi ten pytel hodil za krk a vyrazil jsem na cestu plnou proklínání a váhání nad tím jestli to vzdám nebo ne. Nevzdal jsem se a pokračoval jsem k další překážce. Bylo to opět ručkování, takže vlastně 30 nekonečných angličáků. Angličáky jsem nakonec dal a za chvíli jsem v dálce zahlédl cíl a vedle mě podporující tetu. Z posledních sil jsem překonal poslední dvě překážky a proběhl cílem. V tu chvílí přišel ten nejkrásnější pocit na světě. Stál jsem v cíli s houpající se medailí na krku a rukama od bláta jsem pojídal banán. Za pár minut doběhli i kluci. Byli na mě trošku naštvaní, že jsem jim utekl, ale všichni jsme byli rádi, že jsme doběhli. Na cestě domů vlakem jsme oslavovali KFCčkem a užívali si ten krásnej pocit. 

MAREK


 


 

Nejbližší akce

Víceboj

  •  

    Podporují nás:


     

     

     

     


    Děkujeme nadačnímu fondu společnosti Veolia, který finančně podpořil naše letošní letní táboření na Naději.

Nejnovější komentáře

  • Korálkové činy u Dvořáků

    17.01.2018 | Petr Dvořák

    Dost nepříjemné :D . Takže vlastně taky držíš otužování ;).

  • VÝLET NA TISKÉ SKÁLY

    13.11.2017 | René

    Nejlepší na poslední fotce je ten plakát se mnou při výstupu na Mount Holák :-D Nééé, blábolím, super článek Máťo, Rena

  • Moje 1. výprava s Chippewou

    01.11.2017 | Dáša

    Achjo, to je tak úžasný :D. Hele, ty jsi takovej spisovatel, že to snad ani není možný... Fakt super článek!

  • Moje 1. výprava s Chippewou

    01.11.2017 | Vojta

    Ahoj Máťo, na to se můžeš spolehnout :-)

  • Moje 1. výprava s Chippewou

    01.11.2017 | Matěj

    ahoj Vojto, ten článek byl suprovej. Doufám, že tu hru CLUEDO přineseš i příští výlet!

  • PLESKOTSKÉKLÁNÍ

    04.06.2016 | Malina

    Pěkný článek a ta fotka .... ještě lepší :D

  • V Pleskotech měli supr kladivo

    01.06.2016 | Tereza Šplíchalová

    Nejvíc se mi líbilo naše tajemství Zdendo a Máťo :) a ta hra na pavouky, jinak všechny hry byli super. Ještě se mi líbil

  • V Pleskotech měli supr kladivo

    01.06.2016 | Zdeněk

    Já se hlavně těším, až tudle fotku uvidí Dart Vader, Bumbble Bee, Nšoči a pirát Transformer tak zhruba za 15 let :-)

© 2012 - 2018 TOM – CHIPPEWA