2018

Krátké video ohlédnutí za letošní besídkou cestou necestou Peklem do Dubice s nevšedním přáním všech chippewanů do roku 2019.

Velká dobročinná akce oddílového roku je tu! V sobotu 8.12. opět ožijí svým ohnivým srdcem táborová kamna Stella a usmaží jistě několik desítek dobročinných chlebů, které chutnají dvojnásob! Letos poprvé budeme smažit také bramborové placky a to v podhradí, na rohu ulic Moskevská a U Synagogy, kde zároveň podpoříme akci Adventní průjezd.

Na Selešku jsme přijížděli vlakem, kde jsme se zabavili, takže to uteklo jako voda. Ale když jsme vystoupili na nádraží museli jsme přestoupit na autobus a i potom to na nás vyšlo tak že jsme museli jít pěšky.

Tentokrát jsme s kamarády vyrazili do Lužických hor. Když jsme v pátek přijeli na vlakové nádraží, tak jsme přestoupili do autobusu a potom už nás čekala cesta po tmě a já si zapomněla baterku ve velké tašce, kterou vezl Zdenda. Naštěstí tam mělo baterku hodně dětí, tak jsme nemuseli jít bobříka odvahy v úplné tmě.

Oddíly se to tam jen hemžilo,ale zpět na začátek. Když jsme nastoupili do vlaku tak jsem zjistil, že máme fakt fajnovýho průvodčího .Furt totiž strašil holky, které i když se na to dlouho připravovaly vždycky se lekly.Když jsme dojeli na nádraží a následně přišli do školy kde jsme spali,tak jsem si  musel říct že máme pěkný pokoj,protože tam byly koberce, stůl a to se podržte,dokonce i jedna matrace (kterou ale hned zalehl Pavel)

Sraz jsme měli u Andy, zasadili jsme lípu, protože jsme slavili těch sto let. Potom jsme šli na autobusovou zastávku a jeli jsme na zastávku blízko tý chaty. Když jsme přišli do chaty, šli jsme nahoru a vybalili jsme si. Chvilku jsme skákali na postelích a potom jsme si šli dolů udělat oběd. Když jsme to snědli, tak jsme šli nahoru si odpočinout a převlíknout se na ven.

V sobotu jsme se sešli u Banca a sázeli jsme tam lípu. Potom jsme šli na autobusovou zastávku u Ploučnice. Jeli jsme do Rynoltic, tam jsme počkali na Zdendu, až přijede autem, a pak jsme šli na chalupu. Když jsme se zabydleli, tak jsme šli na oběd. Po obědě jsme si dali hodinku a půl času a pak jsme šli na výlet do lesa k zámku. Tam jsme si zahráli hru, a když nám začala být zima, tak jsme šli zpátky na chatu. Tam jsme si dali svačinku a začali jsme hrát hry.

Před odjezdem na výpravu jsme stihli vysadit lípu k oslavě 100 letému výročí vzniku Československa. Zazpívali jsme si u toho písničku Ach synku, synku a českou hymnu.

Na Naději bylo v létě krásně, kdo nebyl na promítání, může vzpomínat doma...video je tu :-) 

Když jsme přišli k chatě, tak jsme chvilku hráli žaludovanou. Potom Zdenda přijel, vyndal baťohy a my jsme je nosili dovnitř. Odnášeli jsme i jídlo a buchty. Potom jsme se ubytovali a šli jsme se navečeřet. Když jsme se najedli, tak jsme si šli dělat něco nahoru. Mohli jsme dělat různý věci – rozbalit spacáky, vyndat si pyžamo a ten, kdo chtěl, se šel vykoupat, ale já jsem zrovna nechtěl. Takže jsem čekal, až se vykoupou a pak jsme hráli hry. Pak jsme šli spát a Zdenda nám čet pohádky – indiánské příběhy.

Těšila jsem se. Cestovali jsme hodně, jeli jsme vlakem a pak jsme šli hodně dlouho pěšky. Na Matouše to bylo dlouhý, na mě taky, ale na tý cestě zpátky mi to pak připadalo nějaký krátký. Potom, když jsme se ubytovali na chatě, tak nám tam přestalo svítit světlo. Dole mi to připadalo hezký, ale nahoře ještě lepší, tam jsme spali. A Aďan a Mikeš se tam prali na postelích a já s Vojtou jsme na těch postelích skákali. Dole jsme se vždycky s Tóňou schovávaly pod stolem před Malinou a vždycky když tam Matouš zrovna seděl, tak jsme mu sundávaly boty.

Mamka nás odvezla na nádraží, byla tam s náma 10minut a pak jsme tam zůstali sami. Po chvilce přišla Dáša a pak všichni ostatní. Šli jsme na vlak a odjeli jsme Žralokem. Malina nás při jízdě rozesmíval a kdyý jsme dojeli na nádraží nevim kde, tak jsme šli na chatu.Cesta byla dlouhá, povídal jsem si s Matyášem. Došli jsme do vesnice Černá Louže, kde minule Róza spadla do louže a s Dášou jsme se tomu zasmáli. Šli jsme pak lesem, pak po silnici a pak jiným lesem až k chatě. Zdenda přijel chvíli po nás. Vzali  jsme si věci a šli se ubytovat. Spali jsme všichni nahoře. Vedle mě Maty a Mikeš. Po chvilce volného času byla svačina. Pak jsme až do večera blbli a pak šli spát. 

Když jsme přijeli, tak jsme si vybalili. K večeři jsem měla housku s řízkem. Pak jsme šli spát.

Celý týden jsem se těšila až pojedeme. Párkrát jsem se vyspala a byl tu čtvrtek.Šli jsme na vlakové nádraží, kde jsme Zdeňkovi dali bagáž  společně s buchtami do auta. Rozloučili jsme se s rodiči a nastoupili do vlaku.

Na výpravu jsme vyjeli vlakem. Po cestě mě nejvíc bavilo, když Štěpka říkala vtipy. Pak když jsme dorazili vláčkem do cíle, tak mi připadalo, že jsme šli docela dlouho na chatičku. Když jsme konečně přišli, tak jsem si mohla odpočinout, po odpočinku jsem si udělala spací místo a vedle mě si lehla Štěpka.

Další ročník dobročinné sbírky Světluška ve prospěch nadačního fondu Českého rozhlasu opět úspěšný. Děkujeme všem, kdo se zapojili, děkujeme všem, kdo přispěli.

Když jsme v neděli přijeli na tábor, Zdeněk nám řekl táborový řád. Večer přišel Avatar (vládce Krhútů) a něco nám vykládal, nerozuměl jsem mu, protože mluvil divnou řečí. Museli jsme si vydělat na naše obleky sběrem podpisů. Zato jsme dostali 3 střibuchy (krhútské peníze) a pak si za ně koupili krhútské obleky s čepicí s dlouhýma ušima.

Krásně nám bylo na Naději, krásně, ale sucho a horko....

Jsem opravdu zvědavý, kdo první najde čas a odvahu a napíše nám pár svých postřehů, zážitků, nezapomenutelných postřehů? Každý máme jiné a právě proto by bylo fajn si přečíst právě ty vaše.

Zdeněk

Pojďte si s námi připomenout divadelní festivil Cimrman by se divil 2018.

Pamatujete si ještě na velkou Velikonoční výpravu do Turnova? Určitě ano, ale paměť vám může trochu osvěžit toto video.

Zase jsme si po roce zalezli do Jiráskova divadla a dobře se pobavili. V sobotu 21. dubna 2018 se tu Cimrman divil již po dvacáté a s ním dalších 5 tomíckých oddílů, nespočet přátel a rodičů. Po druhé také proběhla Cimrmanova tombola a dražba ve prospěch českolipského nadačního fondu Ozvěna a to veleúspěšně.

Hořcová výzva jede a my s ní, ale ještě lepší je, že s námi jedou i rodiče...otužují se v potoce, visí na hrazdách, objímají stromy, chodí poslepu, jeden strejda dokonce spal na balkoně!

Ve středu odpoledne jsme se sešli na nádraží. Vlakem jsme se dopravili do Turnova. Bydleli jsme ve Žluté ponorce. První den jsme šli vyzkoušet hřiště. Byly tam trampolíny a pyramida z provazů i s tobogánem.

Velká sranda byla ve vlaku, když si Malina dělal s Aďana legraci. Nejvíc se chechtal Matěj, když jsme přijeli, vybalili jsme si spacák.

Když jsem přijeli na místo, tak jsem si vybalili, na pokoji nás bylo 7, mezi mnou a Sančou spal Bertík, takže nás dohromady bylo 8. Druhý den mě bavilo, když jsme šli na prolejzky, nejvíc mě bavilo, jak jsme lezli po provazech.

Ráno jsme se sešli na nádraží v 8 hodin. Na výlet s námi jela Renča, Matyášův táta a Dáša. Ve vlaku jsme se nasvačili a povídali si. V Mladé Boleslavi jsme přestoupili na vlak do Prahy. 

Cesta vlakem utekla jako voda. Cestou do Náprstkova muzea jinak řečeno indiánského muzea jsme potkali zlatého muže. On se nejdřív vůbec nehýbal, ale přesto jsme se skamarádili a on mě pasoval na rytíře. Dokonce vydával pusou zvuky ptáčka.

Kdo se bojí nesmí do CHIPPEWY! A proto tu je Hořcová výzva pro všechny odvážlivce, otužilce, borce a ledoborce...

Oddílová schůzka v pátek 9. února 2018 byla vyjímečná zejména proto, že ve stejný den a téměř ve stejný čas byly v jihorojeském Pchjongčchangu zahájeny 23. zimní olympijské hry.

První letošní výprava neměla chybu. Jeli jsme do Kravař a já to tam mám moc ráda. Těšila jsem se moc na všechny, ale nejvíce na holky :)

Ahoj Chippewo! Tak jak je po Vánocích? Doufám, že už se těšíte na schůzky a výlety v roce 2018, protože jich před sebou máme hodně moc. A taky Korálkové činy, na ty jsem opravdu moc zvědavý, zda plníte, cvičíte, učíte se, vyplňujete nebo se třeba otužujete jako Vojta Dvořák s maminkou :-) Však si to přečtěte sami a neváhejte a podělte se s námi o další sranda příhody.